„BABIČKA MĚLA SILNOU VŮLI ŽÍT A POZITIVNÍ PŘÍSTUP KE SVĚTU.“

Míla Kalibová byla do Ravensbrücku deportována ve věku devatenácti let společně s matkou Annou a mladší sestrou Jaroslavou a dalšími 193 ženami z Lidic. Tato vesnice byla Gestapem vybrána jako místo pomsty nacistického režimu za atentát na říšského protektora Reinharda Heydricha, který úspěšně spáchali českoslovenští odbojáři Gabčík a Kubiš. Mužští obyvatelé vesnice byli na místě zastřeleni a některé děti byly vybrány k poněmčení, většina však byla zavražděna. Vesnice byla vydrancována, vypálena a srovnána se zemí.

V Ravensbrücku přečkaly všechny tři ženy Suchánkovy tři roky. 28. 4. 1945 se vydaly spolu s ostatními na pochod smrti. Šly pěšky v divokých podmínkách končící války, nocovaly tam, kde to bylo možné, živily se tím, co si obstaraly, a denně ušly kolem třiceti kilometrů. Později vytvořily národní skupinu s mužskými vězni ze Sachsenhausenu. Nakonec došli do Neu Brandenburgu. 1. 6. se vrátily do Československa. Když překročily hranici v Cínovci, vítali je vojáci, kterým při zpívání státní hymny stékaly po tvářích slzy. Teprve tam se lidické ženy dozvěděly o osudu svých blízkých a zničené vesnice.

Babička byla velice chytrá, skromná a činorodá žena. Až do vysokého věku se věnovala práci na zahradě, v domácnosti, zajímala se o dění ve světě, cvičila, ráda trávila čas na slunci a čerstvém vzduchu. Byla velmi disciplinovaná ve všem, co dělala. Měla jsem pocit, že brala život takový, jaký je, s radostí. Je pro mne inspirací.

Myslím, že Ravensbrück byl místem, které ji ovlivnilo na celý život. Přežila tři roky v hrozivých podmínkách a nesvobodě. Našla si tam přítelkyně z jiných zemí. Po válce se vrátila domů, kde nebylo nic. Přestože by bývala ráda studovala na vysoké škole, nastoupila týden po návratu do práce. Musela živit matku a mladší sestru. Později se stala členkou Mezinárodního ravensbrückého výboru a aktivně se podílela na udržování paměti o příběhu Lidic.

 

Šárka Kadlecová
Česká republika
Vnučka paní Miloslavy Kalibové