„BOJOVALA JSEM ZA SEBE. NE ZA SVOU RODINU NEBO ZA NĚKOHO JINÉHO. NECHTĚLA JSEM ŽÍT V TOMTO REŽIMU!”

Moje matka se účastnila odboje v rámci Komunistického svazu mládeže. V roce 1940 byla v návaznosti na prozrazení její skupiny zatčena a odsouzena ke dvěma letům vězení. Následně byla vzata do ochranné vazby. Ochranná vazba v tuto dobu znamenala deportaci do koncentračního tábora. Byla deportována do koncentračního tábora v Osvětimi s poznámkou „návrat nežádoucí!“! Poté byla na určitou dobu přeložena do vyhlazovacího tábora Březinka. Byla zde vězněna až do ledna 1945. Poté byla vyslána na svůj první pochod smrti, cílem byl Ravensbrück. Zde musela nějakou dobu strávit v táboře Uckermark.

Během svého druhého pochodu smrti, v dubnu 45, uprchla společně se čtyřmi ostatními kamarádkami do lesa. Odtud šly směrem do Vídně, většinu času pěšky. Krátké trasy byly schopny absolvovat vlakem nebo koňskými povozy.

Nikdy nelitovala cesty, kterou se vydala. Byla si vždy vědoma důsledků, ke kterým mohlo dojít v případě, že by její činnost v odboji byla vyzrazena. Když došlo k řeči na její zatčení, bylo to vždy humorně popsáno: „Gestapo přišlo v sedm ráno. Kromě mě byly přítomny má matka, mé dvě sestry a má babička. Ti muži prohledali náš dům, zdržela je ovšem má pomatená babička, která byla pouze ve spodním prádle. Byla zrovna po ránu na toaletě a považovala za mimořádně troufalé, že ji zástupci mužského pohlaví při tom takto drze přerušili a učinila jim jejich životy přiměřeně těžké. Má prostřední sestra byla během toho schopna v zadní toaletě roztrhat a odstranit veškeré letáky.“

Pro mou matku bylo vždy velkým přáním, aby následujícím generacím vysvětlila, čím byly tyto hrůzné činy umožněny: strachem, nesolidárním chováním a nenávistí. Žádný prostor pro fašismus znamená mimo jiné bojovat za mír.

Domnívám se, že by o Ravensbrücku řekla (ačkoliv zde strávila jen zlomek celkové doby po kterou byla internována), že je především varováním pro budoucí generace.

 

Vera Modjawer
Rakousko
Dcera Barbary Hirsch