„TA NESMÍRNÁ RADOST ZE SPOLEČNÉHO SHLEDÁNÍ S MANŽELEM SE ZMENŠILA, KDYŽ JSME SE DOZVĚDĚLI O SMRTI MNOHA PŘÁTEL, KTEŘÍ ZŮSTALI V TÁBORECH SMRTI A NEMOHLI SE RADOVAT Z VÍTEZSTVÍ, JENŽ NÁS PŘIŠLO TAK DRAHO.”

Constanza byla aktivní členkou Spojené Socialistické Mládeže (Juventudes Socialistas Unificadas). Pracovala v redakci novin, které byly určeny bojujícím, ve Vojenské politické komisi ústředního výboru a na Ministerstvu obrany až do roku 1939, kdy odjela do Francie. Když Francie vstoupila do války, úřady na Constanzu naléhaly, aby se vrátila do Španělska. Odmítla. V červnu 1941 byla naverbována německou armádou, což jí nebránilo být ve styku se zakázanou Komunistickou stranou Španělska (Partido Comunista de España) tajnou strukturou PCE. 27. června 1942 byla během razie zatčena. Byla přivedena do vězení v Paříži. Constanza a Juan Escuer, její budoucí manžel, se poprvé setkali na komisařství u výslechu. Juan dal Constanze tajně papírek, o němž si myslela, že to je jen dopis pro ženy ve vězení. Po návratu do cely zjistila, že se jedná o vyznání lásky. Následující den, uprostřed soudního líčení mu Constanza řekla své ano.

V červnu 1944 byla Constanza přivedena před Saarbrücken do koncentračního tábora Ravensbrück, kde zůstala skoro jeden měsíc. Od konce července 1944 až do osvobození musela v ravensbrückské pobočce koncentračního tábora Schönefeld u Lipska vykonávat nucené práce pro válečnou výrobu.

S blížícími se sovětskými vojsky se SS rozhodla evakuovat Ravensbrück a jeho pobočky. Když hlídky zmizely, ženy se rozdělily do malých skupin, z nichž každá pokračovala odděleně. Skupinu, kde byla Constanza, další tři Španělky a jedna Francouzka, přijala jiná skupina válečných zajatců (Čech, Jugoslávec a Ital), kteří pracovali na statku. Tam je ukrývali až do příchodu sovětských vojsk do Schönefeldu dne 22. dubna 1945. Shromáždili je do velkého tábora, později odvezli do Torgau a odtud je americké vojsko vrátilo zpět do Francie do hotelu Lutecia. Tam se setkala se svým mužem, který se vrátil o patnáct dní dříve.

Říkám to jako anekdotu, že za svůj život vděčila brýlím. Musela je nosit od dětství a den poté, co přijela do Lipska, se jí rozbily. Dozorci řekli, že brýle opraví, ale nikdy je nevrátili. První dny bez brýlí byly hrozné. Jednoho dne však byla Constanza za ztrátu brýlí vděčná, protože na základě nařízení, které vydal velitel tábora, musely všechny ženy, které měly brýle, do plynové komory.

Constanza trpěla vážnými zdravotními problémy, které byly důsledkem utrpení, které zažila během deportace. Nepřestávala však podávat svědectví o tom, co se dělo v koncentračních táborech. Byla viceprezidentkou spolku Amical de Mauthausen.

 

Teresa del Hoyo
Španělsko
Přítelkyně Constanzy Martinez Prieto