„NIKOMU NEPŘEJI, ABY NĚKDY ZAŽIL TO, CO PROŽILA MOJE MATKA PORVINA PELAGEJA NIKITIČNA SPOLEČNĚ SE STOVKAMI TISÍC DALŠÍCH VĚZŇŮ FAŠISTICKÝCH KONCENTRAČNÍCH TÁBORŮ.“

Narodila jsem se v Německu v koncentračním táboře Ravensbrück. Moje matka, Porvina Pelageja Nikitična, žila před válkou a po válce ve vesnici Husarka v Kujbyševském okrese v Záporožské oblasti. Pracovala před válkou v kolchozu jako zootechnička. Byla členkou komunistické strany. Během německé ofenzívy odváděla skot směrem dál na východ. Sama však již nestihla uprchnout. Udal ji nějaký policista. Na začátku léta 1943 byla zatčena a poslána do věznice v Berďansku. Tam ji vyslýchali a mučili a na podzim roku 1943 ji poslali do Německa. Její první zastávkou byl koncentrační tábor Buchenwald, odtud ji pak poslali do koncentračního tábora Ravensbrück.

Maminka už není naživu, zemřela v roce 1991, proto již nedokážu sepsat přesná fakta o životě v koncentračním táboře. Ale podle jejího vyprávění to byly komunistky z Belgie a Holandska, které jí i mně pomohly přežít v tomto pekle. Na svůj pobyt v koncentračním táboře si nevzpomínám, protože jsem byla příliš malá. Vzpomínám si jen na to, když jsme se vrátily zpět do vlasti, že se mě ptali: „A cos tam jedla v Německu?“a já jim odpovídala: „Řepu a špenát.“

V roce 2000 jsem jako členka ukrajinské delegace navštívila Památník Ravensbrück při příležitosti 55. výročí osvobození tábora.

 

Jevgenija Ivanovna Bojko
Ukrajina
Dcera paní Porviny Pelageji Nikititschny