„MÁ MATKA BYLA NÁROČNÁ, BOJOVALA PROTI NESPRAVEDLNOSTI, BYLA ŠTĚDRÁ, PŘESVĚDČENÁ GAULLISTKA, MILUJÍCÍ SVOU RODINU, SVÁ VNOUČATA, MĚLA RÁDA KVĚTINY A BYLA VELMI DOBRÁ KUCHAŘKA.“

Koncem roku 1942, kdy byla Francie okupována Němci, se matka ve svých 19 letech rozhodla připojit k síti odboje (Setnině (Centurie) a Občanské a vojenské organizaci mladých (l’Organisation Civile et Militaire des Jeunes) jako kurýrka: zasílání zásob, pomoc vzbouřencům, politickým vězňům a jejich rodinám, hledání nezvěstných.

31. července 1944 byla zrazena některým z členů sítě, zadržena Gestapem, mučena a 15. srpna 1944 odvezena z Pantinu posledním vlakem, který vezl deportované z pařížské oblasti. Podařilo se jí při odjezdu směrem do Německa vyhodit papírek z vlaku, který pak našel neznámý člověk a doručil ho její matce do Paříže, do ulice Pierre Nicole.

„Milovaní rodiče, jsem ještě v poměrně dobrém stavu a mám jedinou lásku, lásku k mé Francii a k těm, kteří ze mne udělali dobrou Francouzku. Děkuji, děkuji, miluji vás. Děkuji mému ošetřovateli: částečně jsem mu vrátila to, co pro mne dobrého udělal. Miluji vás, mějte důvěru, brzy budu s vámi, důvěřujte mi a věřte mi. Maryton“
(její rodinná přezdívka)

23. srpna 1944 příjezd do Ravensbrücku. Pak v září do Torgau. Odmítla ale pracovat pro Němce. Proto byla odeslána do trestního tábora v Königsburgu nad Odrou, kde dostala tyfus. Dne 20. listopadu ji vrátili zpět do Ravensbrücku.

Dne 29. dubna 1945 byla osvobozena Švédským červeným křížem. Trpěla avitaminózou, zánětem pohrudnice a rozsáhlým otokem. Nejprve se léčila ve Švédsku a do Francie se vrátila 10. července 1945. Když se jí pak v listopadu vrátil zánět pohrudnice, léčila se v sanatoriu v Horním Savojsku. V roce 1947 se provdala za Bernarda Cordiera a měla tři děti a osm vnoučat.

Moje matka se do Ravensbrücku již nikdy nevrátila a nikdy své děti nevychovávala v nenávisti vůči Němcům.

 

Anne Cordier
Francie
Dcera paní Marie Cordier