„JAKO CHLAPCE BY MĚ ZASTŘELILI…“

Jaroslava Skleničková byla jako šestnáctileté děvče uvězněna v koncentračním táboře Ravensbrück, společně s lidickými ženami. Byla nejstarším lidickým dítětem. Přežila i díky podpoře a společnému věznění s matkou a sestrou Miloslavou, které měly rovněž to štěstí a dočkaly se konce války. Ženy z Lidic byly do Ravensbrücku transportovány po obsazení Lidic nacisty. Obec byla 10. 6. 1942 vypálena, muži a chlapci nad patnáct let zastřeleni a 102 dětí zplynováno ve vyhlazovacím táboře Chelmo. Pouze 17 dětí se dožilo konce války.

Jaroslava absolvovala na konci dubna 1945 čtyřdenní pochod smrti v délce 127 kilometrů, osvobozena byla v Crivitz. Návrat do vlasti byl velice smutný, protože rodný dům byl zničen a milovaný otec zastřelen.

V roce 2006 vydala publikaci o svém životě s názvem „Jako chlapce by mě zastřelili“. Tato kniha se stala bestsellerem a byla přeložena do několika světových jazyků. I přes vážné zdravotní problémy, plynoucí z vězeňské doby v mladistvém věku, se stále těší ze svých vnoučat a pravnoučat a není lhostejná k současným problémům společnosti. Vymezuje se veřejně vůči xenofobii a bezpráví.

Vyprávění sester Suchánkových mě motivovalo nejenom ke studiu historie se zaměřením právě na válečné dějiny, ale rovněž k účasti na rekonstrukci pochodu smrti lidických žen, kterou jsem absolvovala v roce 2017. Je obdivuhodné, jakou vnitřní sílu ženy na konci války našly, aby přežily.

Na Ravensbrück nevzpomíná Jaroslava Skleničková jen jako na místo utrpení a tragédie, ale naopak vyzdvihuje pevné přátelství a enormní solidaritu některých spoluvězeňkyň, které jí a dalším zachránily život.

Dnes je poslední žijící lidickou ženou.

 

Gabriela Havlůjová
Česká republika
Přítelkyně Jaroslavy Skleničkové