„HNED PO OSVOBOZENÍ JSEM SE ROZHODLA NA KONCENTRAČNÍ TÁBOR ZAPOMENOUT A VYPUDIT VŠE DEFINITIVNĚ Z PAMĚTI. NENAPADLO BY MĚ, ŽE SE PO ŠEDESÁTI LETECH NA TO BUDE NĚKDO PTÁT.“

V roce 1942 byla Sofja Iwanowna deportována z Krymu do Německa na nucené práce. Dívka se dostala do pracovního tábora nedaleko Frankfurtu nad Mohanem. Poté, co závod vybombardovali Angloameričani, byla přesunuta do jiného pracovního tábora. Odtud si Sofju Iwanownu vzali do hospodářství. Ale za tři měsíce ji znovu vrátili zpět do tábora u Frankfurtu nad Mohanem. Životní podmínky se výrazně zhoršily. Proto spolu s ostatními jednou na znamení protestu odmítla večeři. Pracovníci byli potrestáni, proto se Sofja Iwanowna dostala do vězení ve Frankfurtu nad Mohanem. Konal se soud a dle jeho rozsudku se ocitla v Ravensbrücku.

V roce 1945 přišlo osvobození. Osm měsíců pracovala Sofja Iwanowna v útvaru materiálových zásob Sovětské armády. V prosinci téhož roku se vrátila domů na Krym, kde žije do dnes.

Dcera Ljudmila o Sofje Škatula:

„Má matka nerada vyprávěla o tom, co v jejím životě znamenal Ravensbrück. Poprvé jsem se o něm dozvěděla náhodou v 10 až 12 letech. Každou noc se jí zdálo o „psech“ z tábora. Od té doby jsem se o ni starala, jak jsem mohla.

Ravensbrück s jeho hrůzami vězenkyně nikdy úplně neporazily. Svojí silou vůle zadržovaly svůj hněv a zlobu, kterou neprojevovaly a dusily uvnitř sebe. Jejich síly každým dnem ubývaly a bylo jich čím dál tím míň.

O mámě říkali, že měla nejméně dva anděly strážné. Myslím, že třetím andělem strážným byla její matka, která svou moudrostí, dobrotou a trpělivostí ochránila všechny své děti během války před útrapami a před hladem a chladem v neméně těžkém poválečném období. Právě pod jejími „křídly“ chtěla matka být, když byla v táboře.“

 

Natalia Timofeewa
Rusko
Přítelkyně Sofje Iwanowny Schkatuly