„KDYŽ SE DÍVÁM NA ROKY, KTERÉ MÁM PŘED SEBOU, A KDYŽ SE OHLÉDNU ZPĚT ZA UPLYNULÝMI LETY, PAK CÍTÍM, ŽE POŘÁD JEŠTĚ MILUJI ŽIVOT A ŽE JEDINÁ SMRT, KTERÉ SE OBÁVÁM, JE SMRT VZPOMÍNEK.“

Moje matka pocházela ze sedlácké rodiny a už velmi brzy začala bojovat za sociální spravedlnost a práva žen. Byla komunistkou, ve Španělské občanské válce pracovala jako zdravotní sestra a v únoru roku 1939 zorganizovala pro 182 osiřelých dětí útěk přes hranice do Francie.

Její aktivní účast ve francouzském odbojovém hnutí Résistance byla logickým důsledkem jejího boje proti fašismu ve Španělsku.

Jako spojka doručovala zprávy a převážela zbraně. V jejím domě se scházeli příslušníci odboje Maquis a Francouzi, kteří se chtěli vyhnout nasazení v Německu v rámci povinné pracovní služby (Service du travail obligatoire - STO).

Byla udána, zatčena a v únoru roku 1944 deportována do Ravensbrücku. Po osvobození pobočného koncentračního tábora Holýšov byla při návratu přivítána kamarády z Résistance a úřady města Périgueux.  

I přes všechna utrpení byl její život plný obohacujících setkání a zkušeností. Moje matka vždy říkala, že by ho nevyměnila za žádný jiný. Navzdory smutným okamžikům, byla velmi veselá.

Neus celý život bojovala a angažovala se v mnoha organizacích: proti diktatuře generála Franca, za mír, svobodu, sociální spravedlnost a práva žen.  

V roce 1983 vydala knihu „De la resistència i la deportació: 50 testimonis de dones espanyoles“ [„O odporu a deportaci: 50 svědectví španělských žen“] (v Německu vyšla v roce 1994 pod názvem „In Ravensbrück ging meine Jugend zu Ende“ [„V Ravensbrücku skončilo mé mládí“]) s výpověďmi 55 pamětnic jako poctu všem španělským republikánským ženám v exilu, které se aktivně účastnily francouzského odboje, a na které historici zapomněli.

Moje matka vždy říkala, že Dante, když psal „Peklo“, neznal Ravensbrück. Nedokázal si představit nepředstavitelné. Ravensbrück byl místem nepředstavitelné hrůzy, ale zároveň místem solidarity a soudržnosti. Naučila se tam, že „ten, kdo nesmýšlí jako ty, může být lepší než ty“. Její kamarádky se postavily na odpor „za vyšší ideál, za který stojí za to bojovat a díky kterému se člověk cítí být mnohem silnější než jeho tyrani.“

 

Margarita Catalá
Španělsko
Dcera paní Neus Català Pallejà