„MÁ MATKA ZŮSTALA I PO VÁLCE AKTIVNÍ A SOLIDÁRNÍ. POKRAČOVALA V BOJI ZA SVOBODU NÁRODŮ, A PŘEDEVŠÍM PŘEDÁVALA SVÝM DCERÁM CHUŤ K NEUSTÁLÉMU BOJI PROTI NEROVNOSTI, RASISMU, SEXISMU, ZA SVOBODU I MNOHO DALŠÍCH HODNOT.“

Dne 23. října 1944 se matka musela dostavit na hřiště „Kisok” v Budapešti. Odtud byla převelena do Szigetmonostor na hloubení zákopů. V listopadu přišla do cihelny v Óbuda a následně do Hegyeshalom. V Hegyeshalom za ní dorazil její „ochranný pas”, pomocí kterého se mohla vrátit do Budapešti. Odtud byla deportována vlakem do Ravensbrücku.

Z mojí rodiny byla do transportu do Ravensbrücku zařazena moje matka, moje teta a moje babička. Byly převáženy v dobytčích vagónech bez toalet, a tudíž mezi lidskými výkaly. Cesta trvala tři dny. Rózsa Fehérvári, moje babička, narozená v roce 1896, byla zabita tři dny po příjezdu do Ravensbrücku. Největší tragédií bylo, že mojí babičce bylo 48 let, a přitom povinnost nástupu byla jen do věku 45 let. Ona však už věděla, že její dvě dcery Rózsa a Marianna měly být vezeny do Ravensbrücku na smrt, proto jela s nimi a zemřela jako mučednice. Marianna zemřela v Mauthausenu den před osvobozením.

Jediná moje maminka Rózsa zůstala naživu. Byla osvobozena 5. května 1945 v Mauthausenu. Vážila 28 kilo. Do Budapešti dorazila 8. června. Ještě i tou dobou byla ve velice špatném zdravotním stavu.

Příčinou všech těchto tragédií byl vražedný antisemitismus.

 

Péter Kunsági
Maďarsko
Syn paní Dezsőné Szilágyi