„KDYBYCH PŘED VÁLKOU AKTIVNĚ NESPORTOVALA, NEPŘEŽILA BYCH.“

Moje matka byla předválečnou členkou Komunistické strany Československa. Před válkou pracovala u filmu a velmi aktivně sportovala jako členka oddílu lehké atletiky Vysokoškolského sportu Praha. Lyžovala, závodila v chůzi a hrála pozemní hokej.

Od začátku války se s mým otcem zapojila do odboje. Od druhé poloviny roku 1941 byla vězněna v Praze na Pankráci, zatímco otec byl později vězněn v Malé pevnosti Terezín a KT Mauthausen. Matka byla převezena do Ravensbrücku, kde se dožila konce války. Měla číslo 9030.

Na konci dubna 1945 byly ženy z tábora vyhnány na pochod smrti. Mé mámě se podařilo spolu se čtyřmi kamarádkami uprchnout do blízkosti městečka Goldberg. První, co mladé ženy udělaly, že si v opuštěném domě ušily civilní šaty. Po jednodenní bitvě o Goldberg se jim podařilo dostat na stranu Sovětské armády. Dále až do poloviny srpna 1945 zůstaly vypomáhat v mlékárně u Goldbergu. Pak potkaly Čecha, který jel pro britské letce a v Goldbergu mu došel benzín. Ženy pro něj sehnaly benzín u ruské posádky a muž je odvezl vozem do Prahy. Od mlékárny dostala každá na cestu kilogram másla.

Po válce pracovala má matka ve filmovém týdeníku a já jsem vyrůstala na venkově u její matky, které vděčím za svůj dobrý zdravotní stav. Byla jsem mezi prvními dětmi, které se po válce vězenkyním narodily. Byla jsem velmi nemocná a babička mne i mé rodiče léčila zdravou stravou, která ve městě nebyla. V roce 1995 jsem se zúčastnila mezinárodního workcampu v Ravensbrücku, jako první potomek jedné z vězenkyň, tam se mi poprvé dostala do ruky kniha „Ravensbrück“, na které se máma autorsky podílela. Matka byla rovný, upřímný člověk. Po své matce měla silně vyvinuté sociální cítění a velký smysl pro humor.

Když jsem se matky ptala na koncentrační tábor, odpověděla: „Moje nejkrásnější jaro bylo, když jsem utekla z pochodu smrti.” Rodiče se mnou nikdy nemluvili o hrůzách z tábora. Má matka začala o svých zkušenostech v koncentračním táboře mluvit až ve stáří s mými syny. Uvedla, že k přežití jí pomohla solidarita s ostatními, vzájemná pomoc a udržování kultury, ale hlavně to, že před válkou aktivně sportovala.

 

Kateřina Kočková
Česká republika
Dcera Miroslavy Berdychové